25'  (2022)

2.2.2.2 - 2.1 - timp, perc (1) - strings

Pavel Trojan - Symfonie č.2, pocta Ilju Hurníkovi, Op.92

Programová poznámky autora (pokyny pro dirigenta)

První věta, zejména její úvodní část, je založena na témbru.  Smyčce tvoří nejprve pozadí ke kontrapunktu dechů, postupně se přidávají do děje. Je to v některých okamžicích taková vypsaná aleatorika, snad by mohla pomoci představa šumícího moře...  Mělo by to být hodně barevné a diferencované. Allegro assai (od č.14) bude potřeba dobře vystavět, je to dost „oplechováno“, pozor na dynamiku, je tam hodně f či ff, ale nutno diferencovat a ponechávat nejvíce síly na vrcholy. V čísle 17 nastupuje vedlejší a zpěvnější téma a pak se všelijak prolíná s hlavním tématem. Repríza je stručná a věta končí krátkou kodou. Značnou roli v této větě hraje klavír a bicí nástroje.

Druhá věta je založena na melodii ve smyčcích a má střední kontrastní rychlý díl. Klíčovým okamžikem věty je repríza v čísle 40, v níž se k tématu ve violách (které se zjeví v nízké dynamice po fortissimovém vzepětí celého orchestru) přidává kontrapunkt první hoboje, vše zahaleno do závoje jemné klavírní figurace ve vyšších oktávách.

Třetí věta je asi nejklasičtější, prostě scherzo se vším všudy. Krajní části jsou plné hravosti, střední zpěvný díl  je vystavěn na melodii až Hollywoodského střihu. Celkově hodně rytmu, hravosti zpěvnosti. Důležitá role zde připadá flétně.

Čtvrtá věta pokračuje zpočátku (novým tematickým materiálem a poněkud urputněji ovšem) v hravosti věty předcházející, ale u č. 89 nastává zlom a nastupuje poněkud nečekaný (střední) díl se zcela novým tematickým materiálem.  V č. 92 se pak nakrátko objeví materiál úvodu 1. věty a po něm zazní ještě jednoduchá melodie v žestích a dřevech. Celá skladba končí krátkou reprízou-kodou. Závěrečný tón je podtržen úderem biče.